Estnišćina

Z Wikipedije
Źi na bok: Nawigacija, Pytaś
eesti keel
Estnišćina
kraje Estniska
powědarje 1.100.000
znamjenja a klasifikacija
klasifikacija uralske rěcy
finougriske rěcy
finsko-permske rěcy
finsko-wolgaske rěcy
finsko-samiske rěcy
baltiskofinske rěcy
Estnišćina
oficielny status
oficielna rěc Estniska, Europska unija
rěcne kody
ISO 639-1:

et

ISO 639-2:

est

ISO 639-3 (SIL):

est

Wikipedija
Wobźěłaś
p  d  w
Information icon.svg

Estnišćina (estniski eesti keel) jo rěc baltiskofinskeje gałuzy finougriskich rěcow, a togodla teke słuša k swójźbje uralskich rěcow. Estnišćina jo pśiswójźbna z finšćinu a daloko teke z hungoršćinu. K kupce finskich rěcow słušaju teke někotare małe rěcy, na pśiklad liwišćina, karelšćina, samišćina, marišćina a dalše. Estnišćina njejo pśiswójźbna z rěcami susednych narodow (rušćinu, letišćinu, šwedšćinu), kótarež słušaju k indoeuropskim rěcam.

Estniski powěda wokoło 1,1 mil. luźi, wětšyna z nich (na 950.000) bydli w Estniskej. Estnišćina jo jadnučka amtska rěc w Estniskej a jadna z 25 amtskich rěcow Europskeje unije.

Alfabet a wugronjenje[wobźěłaś]

W estnišćinje wužywa se łatyński alfabet z pśidatnymi pismikami õ [ɤ], ä [æ], ö [ø], ü [y]. W cuzych słowach wužywaju teke pismiki š, z a ž. W alfabetskem porěźe slěduju õ, ä, ö, ü za pismikom v na kóńcu alfabeta, š, z a ž slěduju za s.

Wokale[wobźěłaś]

Wokalne fonemy estnišćiny
Prědne wokale Slězne wokale
ilabialne labialne ilabialne labialne
wusoki i y u
srjejźny e ø ɤ o
niski æ ɑ

Tabela pokazujo jano kakosć wokalnych fonemow, nic jich rozdźelne dłujkosći.

Mimo jadnorych wokalow eksistěrujo hyšći wjelika licba diftongiskich zwězanjow: ae, ai, au, ea, ei, iu, oe, oi, ou, ui, õe, õi, õu, äe, äi, äu, öi.

Rěcna norma se pomina, až slěd üü wugronijo se ako [yi].

Pśi wupaźe konsonantow nastawaju hyšći dalšne diftongi, kótarež njenastawaju w njepśeměnjatych zdonkach: öe, ao, eo, õo, äo, oa, õa, öa.

Konsonanty[wobźěłaś]

Konsonantiske fonemy estnišćiny
  bilabialne labiodentalne alweolarne palatalno-alweolarne postalweolarne palatalne welarne uwularne
ploziwy p   t     k  
nazale m   n   (ŋ)    
wibranty     r          
frikatiwy   f v s ʃ     h
aproksimanty           j    
laterale     l        


Typiska wósebnosć estnišćiny jo rozeznawanje tśich schójźenkow dłujkosći (krotko – dłujko – pśeliš dłujko) ako pla konsonantow tak teke pla wokalow, na pś. koli [kolʲiˑ] ‘chabź’ – kooli [koːlʲi] ‘šule’ (genitiw singulara) – kooli [koːːlʲi] ‘šulu, do šule’, kanu [kanuˑ] ‘kokoše’ (partitiw plurala) – kannu [kanːu] ‘kany’ (genitiw singulara) – kannu [kanːːu] ‘kanu’ (partitiw singulara). Pšawopis njepokazujo rozdźěl mjazy dłujkim a pśeliš dłujkim schójźenkom, wuwzaśe su rědy [b̥][pː][pːː], [d̥][tː][tːː] a [ɡ̊][kː][kːː], źož pišu b – p – pp, d – t – tt a g – k – kk.

Palatalizaciju konsonantow w pismje njewóznamjenjuju.

Na rozdźěl wót finšćiny njama estniska pisna rěc wokalnu harmoniju. W někotarych narěcach jo wokalna harmonija weto hyšći wuchowana (na pś. pódpołdnjoestniski külä ‘wjas’, tervüs ‘strowosć’, pisna rěc küla a tervis).

Stopnjowa změna[wobźěłaś]

Ako teke druge finsko-samiske rěcy (mimo wepšćiny a pódpołdnjosamiskeje rěcy) pokazujo estnišćina t. pomj. stopnjowu změnu. Na rozdźěl wót finšćiny pódlaže tej w estnišćinje wšykne wokale a konsonanty, na pś. kapp [kapːː] ‘spižka’ (nominatiw singulara) – kapi [kapːi] ‘spižki’ (genitiw singulara) – kappi [kapːːi] ‘do spižki’ (illatiw singulara), samm [samːː] ‘kšac’ (nom. sg.) – sammu [samːu] ‘kšaca’ (gen. sg.) – sammu [samːːu] ‘kšac’ (par. sg.), tool [toːːlʲ] ‘stoł’ (nom. sg.) – tooli [toːlʲi] ‘stoła’ (gen. sg.) – tooli [toːːlʲi] ‘stoł’ (par. sg.). Cesto pśi tom jadnotliwe konsonanty wupaduju a wokolnej wokala se znižatej: uba [ub̥aˑ] ‘bob’ (nom. sg.) – oa [oaˑ] ‘boba’ (gen. sg.) – uba [ub̥aˑ] ‘bob’ (par. sg.), tigu ‘slinik’ (nom. sg.) – teo ’slinika’ (gen. sg.) – tigu ’slinika’ (par. sg.).

Gramatika[wobźěłaś]

Substantiwy a adjektiwy[wobźěłaś]

Estnišćina ma 14 padow a dwa numerusa, ale njama žeden genus.

  ‘knigły’ ‘swinja’  
pad singular plural singular plural wótegronja na pšašanje…
nominatiw raamat raamatud siga sead chto? co?
genitiw raamatu raamatute sea sigade kogo? cogo?
partitiw raamatut raamatuid siga sigu (gl. dołojce)
ilatiw raamatusse raamatutesse / raamatuisse seasse sigadesse do kogo? do cogo?
inesiw raamatus raamatutes / raamatuis seas sigades w kim? w com?
elatiw raamatust raamatutest / raamatuist seast sigadest z kogo? z cogo?
alatiw raamatule raamatutele / raamatuile seale sigadele ku komu? k comu?
adesiw raamatul raamatutel / raamatuil seal sigadel pśi kim? pśi com?
ablatiw raamatult raamatutelt / raamatuilt sealt sigadelt wót kogo? wót cogo?
translatiw raamatuks raamatuteks / raamatuiks seaks sigadeks z kim? z cym?
terminatiw raamatuni raamatuteni seani sigadeni až do kogo? až do cogo?
esiw raamatuna raamatutena seana sigadena ako chto? ako co?
abesiw raamatuta raamatuteta seata sigadeta bźez kogo? bźez cogo?
komitatiw raamatuga raamatutega seaga sigadega z kim? z cym?

Partitiw słužy k zwuraznjanjeju źělnego subjekta, na pś. Lapsed on tänaval ‘Źiśi su na droze’ (wěste źiśi), ale Tänaval on lapsi ‘Na droze su źiśi’ (někake, njeznata kopica). W młogich padach słužy partitiw ako pad indirektnego objekta, wósebje z werbami zawupytnjenja, na pś. Ma näen autot ‘Ja wiźim awto’. Z drugimi werbami zwuraznja partitiw njedopołnosć wugbanja, tak Ma söön torti ‘Ja jěm tortu’, ale Ma sõin tordi ära ‘Ja som tortu zjědł’. Partitiw slědujo teke numeralam mimo üks ‘jaden’: üks raamat ‘jadne knigły’ kaks raamatut ‘dwě knigły’, kümme raamatut ‘źaseś knigłow’ atd.

Wjeliki źěl substantiwow móžo twóriś plural ako z kóńcowku -de- ako teke z kóńcowku -i- (kótaraž móžo teke formu -e- abo -u- měś).

Deklinacija adjektiwow jo jadnaka ako ta substantiwow.

Werby[wobźěłaś]

Estniski werb ma dwa numerusa (singular, plural), tśi wósoby (1., 2., 3.), styri case (prezens, imperfekt, perfekt, pluskwamperfekt) a styri moduse (indikatiw, kondicional, imperatiw a modus obliquus). Estnišćina ma dwa infinitiwa, jaden na -ma a jaden na -da: Ma tahan lugeda ‘Ja cu cytaś’, ale Ma hakkan lugema ‘Ja zachopijom cytaś’.

lugema, lugeda ‘cytaś’
wosoba prezens imperfekt perfekt kondicional
1. sg. (ma) loen lugesin olen lugenud loeksin
2. sg. (sa) loed lugesid oled lugenud loeksid
3. sg. (ta) loeb luges on lugenud loeks
1. pl. (me) loeme lugesime oleme lugenud loeksime
2. pl. (te) loete lugesite olete lugenud loeksite
3. pl. (nad) loevad lugesid olid lugenud loeksid

Tak pomjenowany modus obliquus (kóńcowka -vat) zwuraznja, až powědaŕ jo wopśimjeśe gronjonego jano słyšał a nic sam dožywił, na pś. Poiss loeb ‘Gólc cyta’, ale Poiss lugevat ‘Gólc zazdaśim cyta’.

Pśi negaciji werba wužywa se njepśeměnjata partikla ei, za kótarejuž slědujo forma werba bźez kóńcowki: (ma) loen ‘(ja) cytam’, ale ma ei loe ‘ja njecytam’. W imperfekśe slědujo partikli forma participa na -nud: ma ei lugenud ‘ja njejsom cytał’.

Słowoskład[wobźěłaś]

Nejwětšy źěl słowoskłada estnišćiny jo uralskego abo finougriskego póchada. Z 13. stolěśa jo estnišćina ale teke wjeliku licbu słowow z nimčiny pśewzeła (zaprědka z dolnonimčiny, pózdźej z wusokonimčiny), na pś. müts ‘mica, šapka’, kool ‘šula’, köök ‘kuchnja’, nööp ‘bublin’, naaber ‘sused’ a kleit ‘suknja’, tudeng ‘student’, tisler ‘blidaŕ’, liiderlik ‘njerodny’, rehkendama ‘licyś’.

Zwězanja z prepozicije a werba póchadaju w estnišćinje teke zwětšego z nimčiny, na pś. ette tulema ‘staś se’ (< nim. vorkommen), juurde võtma ‘pśiběraś’ (< nim. zunehmen) abo läbi kukkuma ‘pśepadnuś’ (<nim. durchfallen).

Wósebnosć estnišćiny jo twórjenje neologizmow bźez pśikłada w drugich rěcach, tak na pś. relv ‘bróń’, laup ‘coło’, raal ‘licadło’ abo rula ‘skateboard’.

Stawizny[wobźěłaś]

Nejstarše dokłady estnišćiny su z Heinrichoweje Chroniki Liwiskeje (Henrici Chronicon Livoniae) wót 1224–1227, prědny tekst z lěta 1524 (rukopis z Kullamaa). Do kóńca 19. stolěśa jo estnišćina dwě rozdźělnej formje pisneje rěcy měła – pódpołnocnoestnišćinu (t. pomj. rěc Tallinna) a pódpołdnjowoestnišćinu (t. pomj. rěc Tartua).

Pisanje staršych tekstow jo se na principy nimskego pšawopisa zeprěło, pśez což na pś. rozeznawanje dłujkosćow njejo móžno było – słowo kalla jo mógło stojaś za [kalaˑ] (‘ryba’, źinsa kala) abo [kalːa] (‘lej’, źinsa kalla).