Mandžu (lud)

Z Wikipedije
Źi na bok: Nawigacija, Pytaś
Moderny muž Mandžu

Mandžu su lud w Mandžuskej w dłujkem zajtšu Chinskeje.

Demografija a awtonomija[wobźěłaś]

Pśi ludlicenju w lěśe 2000 jo dało 10.682.262 Mandžu. Wobydlarstwo źěli se (pó datach z lěta 1990) tak: 50,43 % Mandžu jo žywe w Liaoningu, 17,6 % w Hebeiju, 12,06 % w Heilongjiangu, 10,67 % w Jilinje, 4,65 % w awtonomnem teritoriumje Nutśikowna Mongolska a 1,68 % w Beijingu.

  • Lěcrownož Mandžu twórje jano 13% wobydlarstwa prowince Lianoning, maju za sebje 6 awtonomnych wokrejsow. (Benxi , Huanren, Kuandian, Qingyuan, Xinbin a Xiuyan) pak pśez 17% płoniny prowince.
  • W prowincy Hebei su Mandžu jano 3,2% wobydlarstwa, maju 4 awtonomne wokrejse (Fengning, Kuancheng, Qinglong a Weichang) to jo 12,3% płoniny prowince.
  • W prowincy Jilin jo 4% Mandžu, w awtonomnem wokrejsu Yitong jo wšak płonina 1,3%.
  • W prowincy Heilongjiang twórje Mandžu 3% wobydlarstwa, jaden awtonomny wokrejs jo tam wšak jano za Mongole.

Póchad[wobźěłaś]

Mandžu póchadaju wót Džürčenow, kótarež w 12. stolěśu su dłujkozajtšnu Chinsku dobyli. Mě „Mandžu“ jo se 1635 oficielnje zawjadło wót Huang Taiji, (皇太极) kótaryž jo słušał k Tiangčou-Džürčenam. Huang Taiji jo rozsuźił, mě „Mandžu“ wužywaś a jo zakazał wužywanje mjenja „Džürčen“. Do 16. stolěśa su se prědowniki luda Mandžu wót góńtwy, rybarstwa a pó źělach wót rolnikarstwa žywili.

Literatura[wobźěłaś]

  • Brunhild Körner, geb. Lessing: Der Ahnenkult der Mandschu in Peking. In: Baessler-Archiv. Neue Folge. Bd 3. Berlin 1955, S.175-193.
  • Michela Lovadina: Manchu Shamanic material rediscovered: a photographic documentation from the 1932 Sven Hedin expedition. Mit Fotografien und deutschen Texten von Gösta Montell. Shamanica Manchurica collecta. Bd 6. Harrassowitz, Wiesbaden 1998. ISBN 3-447-04022-X
  • Fān Jiāng 江帆: 满族生态与民俗文化 Mǎnzú shēngtài yǔ mínsú wénhuà (Ökologie und Folklore in der Kultur der Mandschu). Verlag der Sozialwissenschaften Chinas 中国社会科学出版社, Beijing 北京 2006. ISBN 7-5004-5725-1
  • Qizong Jin, Giovanni Stary (Einl. u. Übers.), Hartmut Walravens (Hrsg.): Geschichte und Leben der Mandschu. C. Bell, Hamburg 1984. ISBN 3-923308-23-X